Krajina z vlaku
Uhání krajina za oknem vlaku, do dáli,
řítí se jako splašené stádo z minulosti
do budoucnosti, před mýma očima.
Vinná réva, stromy a stráně zelené,
proti nebi modrému s oblaky se žene.
Chtěl bych se natáhnout a dotknout se horizontu.
Červené došky na střechách domků,
krčí se u polí i v úbočích i ve městech.
U jednoho z nich zahrádka s fialovými květinami.
Slunce zas opírá se do listí mladých stromků,
Bude-li jim osud přát, dospějí v tichou důstojnost.
A tiché tůňě stínu rozlijí se pod nimi.