Nadéje
Matná hvězda září v temnotě,
poutníkům co už dávno ztratili naději
ukazuje cestu a směr.
Pustá krajina vzbuzuje smutek,
dotýká se lemu šatů sličné naděje,
a rosa padla na její řasy.
Naděje umírá přeci poslední,
v hlubokém zármutku a teplých slzách,
mezi stíny bloudících duchů beznaděje.