Sonet o poutech
Kutálí se vláček, se mnou do neznáma,
už je moje láska, daleko za náma.
Kane kapka rosy, vlásky tobě smáčí,
samota a smutek, po mém boku kráčí.
Drží mne za ruce, občas políbí mne,
duše zachvěje se, ďábel ruce zamne,
slabý člověk zapotácí,
srdce smutné zakrvácí.
No já těším se, na další setkání,
shovívavá matka, nad námi se sklání.
Chrání naše pouta, pohladí nám vlásky,
a když trápíme se, zulíba nám vrásky.
Políbí nás na tvář, ruce naše spojí,
a na tento život, budeme už svoji.